Navzdory stereotypní domněnce pan Parmentier brambory nevynalezl, dokonce to ani nebyl on, kdo je k nám dovezl z Latinské Ameriky.

pdt_map
parmentier

Avšak byl to on se svou geniální vynalézavostí a zarputilostí, kdo u této hlízy, kterou musel jíst jako vězeň v Německu, objevil všechny její ctnosti.


gravure_pain

Pan Parmentier, lékárenský asistent v pařížské Invalidovně, navrhl po návratu do Francie výrobu chleba z nastrouhané dužiny brambor a pšeničné mouky.


Pokus skončil fiaskem.

louisXVI

Potřeboval o svém záměru přesvědčit Ludvíka XIV., kterého znepokojoval hladomor sužující opakovaně Francii. Podařilo se mu získat neobdělávané pole v Le Sablons u Paříže a v roce 1787 na něm před zraky několika posměváčků nechal zasadit první sazenice brambor.

Parmentier jako veselý muž, který se rád bavil, dokonce začal nosit květ brambor v klopě. Královna jej napodobila, a dokonce si tuto ozdobu pořídila i na jeden klobouk.

Po sklizni byly brambory připraveny na královský stůl a dvořané, ve snaze zalíbit se panovníkovi i královně, si na této plodině, kterou dosud zcela odmítali, velmi pochutnali.

parmentier_louisxvi

Tím to ale neskončilo. Parmetier, který si byl jistý svým výsledkem, nechal své pole neustále hlídat četníky, jako by na něm pěstoval diamanty. A očekávaný efekt se dostavil – pole se stalo lákadlem pro lupiče, kteří se snažili plodiny krást.

Tato zelenina se tak dostala mezi lidi, kteří se jí přestali bát a učinili z ní důležitou součást svých každodenních pokrmů.

Dokonce se vypráví, že první hranolky vznikly v době revoluce v Paříži pod mostem Pont Neuf. Samozřejmě, že Belgičané, velcí milovníci i konzumenti tohoto jídla, tuto historku vyvracejí.

fin