Navzdory stereotypní domněnce pan Parmentier brambory nevynalezl, dokonce to ani nebyl on, kdo je k nám dovezl z Latinské Ameriky.
Avšak byl to on se svou geniální vynalézavostí a zarputilostí, kdo u této hlízy, kterou musel jíst jako vězeň v Německu, objevil všechny její ctnosti.
Pan Parmentier, lékárenský asistent v pařížské Invalidovně, navrhl po návratu do Francie výrobu chleba z nastrouhané dužiny brambor a pšeničné mouky.
Pokus skončil fiaskem.
Potřeboval o svém záměru přesvědčit Ludvíka XIV., kterého znepokojoval hladomor sužující opakovaně Francii. Podařilo se mu získat neobdělávané pole v Le Sablons u Paříže a v roce 1787 na něm před zraky několika posměváčků nechal zasadit první sazenice brambor.
Parmentier jako veselý muž, který se rád bavil, dokonce začal nosit květ brambor v klopě. Královna jej napodobila, a dokonce si tuto ozdobu pořídila i na jeden klobouk.
Po sklizni byly brambory připraveny na královský stůl a dvořané, ve snaze zalíbit se panovníkovi i královně, si na této plodině, kterou dosud zcela odmítali, velmi pochutnali.
Tím to ale neskončilo. Parmetier, který si byl jistý svým výsledkem, nechal své pole neustále hlídat četníky, jako by na něm pěstoval diamanty. A očekávaný efekt se dostavil – pole se stalo lákadlem pro lupiče, kteří se snažili plodiny krást.
Tato zelenina se tak dostala mezi lidi, kteří se jí přestali bát a učinili z ní důležitou součást svých každodenních pokrmů.
Dokonce se vypráví, že první hranolky vznikly v době revoluce v Paříži pod mostem Pont Neuf. Samozřejmě, že Belgičané, velcí milovníci i konzumenti tohoto jídla, tuto historku vyvracejí.
